O mě

    Moje cesta k nošení dětí v šátku začala během mých studií porodního asistentství. Už tehdy jsem se rozhodla, že budu své děti nosit v šátku. Připadalo mi to přirozené a praktické. Později, během těhotenství, jsem si zakoupila šátek, ke kterému jsem dostala tištěnou brožuru s popisem úvazů. Po ambulantním porodu jsem odcházela z porodnice se synem v šátku, nosila jsem ho tedy od prvního dne. Tehdy jsem ještě neznala všechny výhody nošení a šátek jsem považovala především za náhradu kočárku. Nosila jsem tedy převážně venku, doma minimálně. V půl roce, když syn vážil přes 10kg, mě při nošení začala bolet záda a jelikož jsem ve svém okolí neměla nikoho, s kým bych se mohla o nošení poradit, usoudila jsem, že už je syn na nošení moc velký a šátek uložila do skříně. Když bylo synovi něco přes rok, nastala zima a první oblékání do kombinézy a ukládání do fusaku do kočárku. Bylo to pro mě velmi nepříjemné, nikdy jsem nevěděla, jestli je synovi zima nebo teplo, navíc se mu v kočárku ve fusaku vůbec nelíbilo. A tehdy mi z mého zoufalství pomohl opět šátek. Navázala jsem syna do šátku, přes nás oba jsem oblékla velkou bundu a oba jsme byli spokojeni. Navíc jsem si uvědomila, že díky šátku spolu mnohem více komunikujeme. Syn se při procházkách neustále na něco vyptával a já jsem díky blízkosti mohla ihned reagovat. V kočárku, kde je dítě zády k matce, je komunikace mnohem obtížnější. Také jsem měla neustále kontrolu nad tím, zda mu není zima. Věděla jsem, že je mu pod bundou stejně jako mě. 

    Když byly synovi necelé dva roky, znovu jsem otěhotněla. Bylo jasné, že i další dítě budu nosit. Synka jsem během druhého těhotenství nenosila, jelikož jsem si myslela, že to nejde. Měla jsem ale dost času na získávání více informací a tak jsem například zjistila, proč mě při nošení synka začali bolet záda - bylo to špatnou technikou vázání. Když se narodila dcerka, opět jsem ji nosila od prvního dne. Tentokrát bylo ale nošení trochu jiné. Šátek už nebyl jen dopravním prostředkem. Stal se mi neocenitelným pomocníkem při každodenní starosti o domácnost, hraní si se synem i uspávacím prostředkem. A díky tomu, že mne okolnosti přiměly nosit mnohem intenzivněji jsem objevila skutečný význam šátku. Popsala bych to asi tak, že díky šátku jsem porod nepovažovala za nějaký zlomový okamžik v životě dcery ani v životě rodiny jako celku. Jediné, co se porodem změnilo, bylo to, že jsem dcerku občas nakojila. Jinak byla téměř stále se mnou a s tím, jak rostla se ode mě postupně sama, svým tempem, odpoutávala a začleňovala se do rodiny. 

    Po necelém roce po narození dcerky bylo znovu jasné, že nás bude více a já se těšila na dalšího nošence. Tentokrát jsem však věděla, že těhotenství není důvodem k tomu, abych přestala dcerku nosit. Naučila jsem se úvaz na záda, který se vázal vysoko nad břicho a dceru jsem nosila celé těhotenství, i v den porodu. Synek byl v šátku opět od prvního dne a jelikož byla dcerka ještě hodně malá a chtěla jsem aby věděla, že o mě nepřišla ani po narození mladšího sourozence, naučila jsem se tzv. tandemový úvaz a nosila jsem syna na břiše a dle potřeby dceru na zádech. S nejmladším synkem jsem si naplno užívala všech výhod nošení. Měla jsem dost zkušeností z nošení předchozích dětí, stále jsem na internetu hledala nové informace a hlavně jsem se měla s kým poradit. Díky tomu jsme překonali i drobné obtíže, jak třeba to, že se synek v určitém věku ze šátku vykláněl a dokonce měl období, kdy v šátku nechtěl být vůbec. Jak syn rostl, nosili jsme stále méně ale ještě i teď, v jeho třech letech se nám šátek hodí. Ať už při náročnějších turistických výletech, když je syn nemocný, nebo třeba když se chce jen přitulit.

    Když se teď ohlédnu zpět, uvědomuji si, že zejména při nošení prvního syna mi velmi chyběly informace a podpora. Se spoustou problémů jsem si nevěděla rady, nebyla si jistá, zda dělám vše správně a nebyla jsem schopná docenit všechny výhody nošení. Proto bych ráda své zkušenosti předala dále a pomohla Vám na Vaší cestě šátkováním překonávat nesnáze a naplno si toto krásné období užít. Proto jsem na podzim roku 2013 absolvovala lektorský kurz V BAVLNCE a stala se tedy lektorkou nošení dětí v šátku.

 

                                                                                       

                                                                                                                                    

 

    Nyní si nošení opět užíváme plnými doušky společně s naším čtvrtým dítkem.

Novinky

27.01.2017 22:25
V posledních měsících se intenzivně věnuji rodičovským povinnostem, svoji činnost jsem tudíž...

Kontakt

Petra Chvátalová Březka 4
Velká Bíteš
59501
724228513 info@detivsatku.cz